Proč hvězdy září různě jasně a co nám říká magnituda? > 자유게시판

Proč se tedy mýtus drží tak dlouho? Důvod je prostý – lidské oko nedokáže rozlišit vzdálenost. Vidíme jen krátký záblesk, který se podobá hvězdě padající z nebe. Ve skutečnosti se ale díváte na částici, která se pohybuje rychlostí desítky kilometrů za sekundu a ve výšce kolem 80 až 100 kilometrů nad zemí zcela zaniká. Pokud chcete mýtus vyvrátit i sami pro sebe, zkuste si příště při pozorování všimnout barvy záblesku – meteory mívají nazelenalý nebo načervenalý odstín podle toho, jaké prvky obsahují, zatímco skutečné hvězdy se třpytí bíle nebo modře.

Při pozorování proměnných hvězd si všímejte, jak se jejich jasnost mění v čase. Porovnávejte je se stálými hvězdami v okolí a zaznamenávejte si odhady. K tomu můžete využít metodu, kdy si vyberete dvě srovnávací hvězdy – jednu jasnější a jednu slabší než sledovaná hvězda. Podle toho, ke které má sledovaná hvězda blíže, odhadnete její magnitudu. Tento postup je starý a funkční, ale vyžaduje trpělivost a cvik. Pozor také na měsíční svit a oblačnost, které zkreslují odhady.

Typickou chybou začátečníků je zaměňovat magnitudu s velikostí hvězdy. Magnituda nemá nic společného s fyzickým rozměrem hvězdy, ale pouze s tím, kolik světla od ní dopadá na naše oko. Další častý omyl spočívá v tom, že lidé předpokládají, že magnituda 2 je dvakrát slabší než magnituda 1. Ve skutečnosti jde o logaritmickou stupnici – rozdíl jedné magnitudy znamená přibližně 2,512násobek jasnosti. Takže hvězda s magnitudou 1 je asi 2,5krát jasnější než hvězda s magnitudou 2, a hvězda s magnitudou 6 je 100krát slabší než hvězda s magnitudou 1.

Jakmile najdete vhodnou lokalitu, postavte foťák na stativ. Bez něj je focení Mléčné dráhy nesmysl. I zdánlivě pevné opření o strom nebo batoh vede k rozmazání. Stativ by měl být stabilní a pokud možno těžký, ať ho nehýbe ani mírný vítr. Použijte dálkovou spoušť nebo časovač. I samotné stisknutí tlačítka dokáže foťák rozkmitat. Pokud máte zrcadlovku, aktivujte předběžné zvednutí zrcátka. For more info on Http://Historieblog.Dk/Index.Php?Title=Proč_Astronomické_Aplikace_Fungují_I_Bez_Internetu? look into the site. Každý detail se na dlouhé expozici projeví jako mikro-pohyb, který ze snímku udělá měkkou nespokojenost.

Největší klasická chyba je snaha vyfotit Mléčnou dráhu na jeden snímek. I s moderním foťákem dostanete pouze náznak. Profesionální snímky s obrovským detailem vznikají složením desítek expozic. Pokud chcete zachytit i barevnou mlhovinu a prachové pásy, nafoťte sérii 20–30 snímků ze stejného místa a pak je složte v programu, který umí stackovat. Tím se výrazně zvýší poměr signálu k šumu a objeví se detaily, které na jednom snímku nejsou vidět. Před focením série vypněte stabilizaci obrazu, protože na stativu může naopak vytvářet drobné chvění.

Nejčastější chyba začátečníků? Snaží se zachytit pohyb samotného meteoru – ale on se pohybuje tak rychle, že ho prostě nesledujete. Místo toho se dívejte na celou oblast oblohy a nechte oči pracovat periferním viděním. Právě to je totiž citlivější na slabé světelné záblesky. Pokud upřete pohled na jediný bod, většinu meteorů přehlédnete.

Když už víte, že padající hvězda je jen zrnko prachu, přestanete čekat na velkolepou ohnivou kouli. Často stačí pár vteřin divání se do prázdna a objeví se jedna, dvě, někdy i tři rekonstrukce koupelny krok za krokem hodinu. Nejlepší na tom je, že tohle poznání nemá žádnou cenu – jen vám umožní rekonstrukce koupelny krok za krokemžít noční oblohu takovou, jaká skutečně je. A to je mnohem víc než přání, které na poslední chvíli nestihnete vyslovit.

Při samotném pozorování se vyhněte časté chybě, kterou je upínání zraku na jedno místo. Meteory se objevují náhodně po celé obloze, takže nejlepší strategií je uvolnit pohled a sledovat co největší plochu. Pokud chcete zvýšit šanci, že něco uvidíte, vyberte si období meteorických rojů, kdy Zemi prochází hustší oblak prachu. Stačí si jen zjistit jejich termíny a počítat s tím, že maximum většinou nastává po půlnoci, kdy je pozorovaná část oblohy natočena proti směru pohybu Země.

Pokud se chcete vyhnout zklamání, nesnažte se fotit padající hvězdy mobilním telefonem. Ani na moderních foťácích obvykle nezachytíte víc než rozmazaný flek. Mnohem lepší je prostě si lehnout na deku, přikrýt se a dát očím patnáct až dvacet minut na adaptaci na tmu. V tu chvíli se vám obloha otevře úplně jinak – uvidíte i slabé meteory, které byste předtím minuli.

Po složení soubor uložte jako 32bitový TIFF, nikoli jako 16bitový. DeepSkyStacker pracuje s lineárními daty a 32bitový formát zachovává maximální dynamický rozsah. Při převodu do 16bitů dochází k ořezu nejslabších a nejjasnějších oblastí, což se projeví jako ztráta barevných nuancí. Tuto chybu často dělají začátečníci, kteří chtějí výsledek hned použít v grafickém editoru.