Palác Lucerna: kulturní památka, nebo obyčejný obchoďák? > 자유게시판

Pasáž Světozor, skrytá mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí, není jen obyčejným průchodem. Je to živý fragment první republiky, který dodnes funguje jako kulturní i společenský prostor. Pokud ji chcete navštívit s otevřenýma očima a pochopit, proč je tak výjimečná, vyplatí se vědět pár praktických věcí. Nejdřív se ale zastavte u samotného vstupu a podívejte se na fasádu — její strohá elegance, kombinace cihel a betonu, je typická pro funkcionalistickou architekturu třicátých let. Všimněte si také prosklené střechy, která propouští denní světlo do celého prostoru.

Většina turistů míří na Petřín nebo na Vyšehrad, a proto Košíře zůstávají stranou hlavního zájmu. To je ale výhoda, protože si tu užijete klid a atmosféru běžného života. Pokud máte rádi architekturu, nenechte si ujít funkcionalistický dům v ulici Pod Bateriemi, který navrhl významný architekt. Dům není označen žádnou pamětní deskou, takže si ho snadno přehlédnete. Podívejte se na jeho jednoduché průčelí a pásová okna, která jsou typická pro třicátá léta. Další zajímavostí je vila v ulici Na Cibulce, kde můžete vidět kombinaci secese a moderny.

Když se řekne kubismus, osvětlení v obývákuětšině se vybaví obrazy Picassa nebo Braquea. Málokdo ale ví, že Praha je jediným městem na světě, kde kubismus přežil jako svébytný architektonický styl. Dům U Černé Matky Boží, postavený podle návrhu Josefa Gočára v letech 1911–1912, je jeho nejčistším příkladem. Pokud ho chcete skutečně pochopit, neprohlížejte si jen fasádu – důležité jsou detaily, které na první pohled splývají s okolím.

Košíře bývají v povědomí Pražanů spíše jako průjezdní čtvrť mezi Smíchovem a Motolem. Málokdo tu ale zastaví a projde si ulice, které pamatují středověkou vesnici s tvrzí a vinicemi. Přitom právě tady můžete na jednom místě vidět barokní letohrádek, funkcionalistické vily i zbytky původní zástavby. Pokud chcete Košíře skutečně poznat, nejezděte jen tramvají číslo 4, ale vystupte a věnujte jim odpoledne. Začít můžete nábytek na míru náměstí U Motorletu, odkud je to k historii i do zeleně skutečně blízko.

Proč se vyplatí projít si staré Košíře pěšky Nejlepší způsob, jak poznat proměnu vsi ve čtvrť, je udělat si okruh dlouhý asi tři kilometry. Vyjděte od zastávky Kavalírka a pokračujte ulicí Pod Kavalírkou směrem k parku Cibulka. Tady narazíte na bývalou usedlost Cibulka s empírovým zámečkem, který je sice veřejnosti nepřístupný, ale můžete si ho prohlédnout zvenčí. Pak se vraťte zpět a pokračujte ulicí V Remízku, kde najdete několik zachovalých dělnických domků z přelomu 19. a 20. století. Tyto domky jsou typické pro košířskou zástavbu a často unikají pozornosti, protože vypadají nenápadně. Všímejte si detailů, jako jsou původní dveře, okenní šambrány nebo malé předzahrádky.

Další praktická rada: nikdy neříkejte „jedno malé" nebo „jedno velké". Tady se říká „desítka" nebo „dvanáctka". A pokud nechcete vypadat jako nováček, objednávejte bez přívlastků. „Dvanáctku, prosím" je přesně to, co číšník očekává. Když k tomu přidáte „a ještě jednou to samé" před dopitím, štamgasti vás začnou brát jako svého. Ale ať vás nenapadne objednat si pivní mix – to je na Žižkově skoro urážka. Místní považují míchání piva s limonádou za zbytečné ředění dobrého pití, které se sem vozí z malých pivovarů, často jen pár kilometrů vzdálených.

První písemná zmínka o Košířích pochází ze 13. století, kdy zde stála tvrz a několik usedlostí. Vesnice se postupně rozrůstala díky poloze na cestě z Prahy na západ, ale až do 19. století zůstávala spíše zemědělským sídlem. Teprve s rozvojem průmyslu na Smíchově a stavbou železnice se začaly Košíře měnit. Dnes už po středověké vsi nenajdete mnoho stop, ale pokud víte, kam se dívat, In case you have almost any issues with regards to in which as well as the way to work with Bookmarkingcentrals.Com, you possibly can contact us from the internet site. objevíte je. Typickou chybou návštěvníků je, že hledají historické centrum tam, kde stojí panelová zástavba. Skutečné staré jádro se nachází kolem křižovatky ulic Pod Kavalírkou a Jinonická, kde dodnes stojí několik usedlostí z 18. a 19. století.

Jak poznat hospodu, kde se pivo točí správně Základní pravidlo zní: nedívejte se na výčep, ale na sklenice. Pokud se na pultu lesknou čisté půllitry a barman je opláchne před každým natočením, jste na dobré adrese. Pozor na čepování „na hladinu" – to je na Žižkově spíš výjimka. Tady se pivo čepuje „na třídu", tedy s vyšší vrstvou pěny, která drží a neopadává. Nebuďte překvapeni, když vám číšník naservíruje pivo s pěnou skoro přes půl sklenice. To není špatně, ale záměr. Místní vědí, že pěna chrání chuť a říz. Takže až dorazíte, sledujte, jak pivo teče z kohoutku. Pokud teče pomalu a po stěně, hospodský rozumí řemeslu. Když teče rychle a pění, zbystřete.