Japandi styl: Když zen potká hygge v panelákovém bytě 2+1 > 자유게시판

Včera večer jsem zase přemýšlela nad tím, kam uklidím tu skládací židli, aby o ni nikdo nezakopl. Byt 2+1 v paneláku, 55 metrů čtverečních. Moje posedlost japandi style interiors začala právě tady, mezi regálem z dýhy a gaučem, který se po páté večer proměňuje v noclehárnu. Japandi styl není jen o tom nakoupit dubové vázičky a lněné povlečení. Je to tvrdá disciplína, která vás nutí vyhodit věci, které se nevejdou do skříně s hloubkou pouhých 40 centimetrů. Místo dekorací mám úložné boxy v přírodních tónech, ale schnou v nich utěrky, protože sušák se nevejde jinam. Tahle estetika miluje vzduch a světlo, ale co když máte jen jedno jižní okno a za ním protější dům?

Když jsem začínala, myslela jsem si, že stačí koupit bambusový stůl a několik šedých konviček. Omyl. První lekci mi dala postel. Potřebovali jsme hlavní postel, která by zároveň sloužila jako úložiště pro zimní bundy a ložní prádlo od tchyně. Nakonec jsem vsadila na bed with storage s masivním čelem z neošetřeného ořechu. Lůžko stojí na rovné noze, bez zbytečných profilů, přesně tak, jak to japandi styl miluje. Pod matrací se otevřel celý svět: tři šuplíky na kolečkách, každý široký 120 centimetrů. Dovnitř se vejdou tři péřové deky, polštáře a ještě pár krabic s vánočními ozdobami. Najednou zmizela hromada věcí, která dříve ležela na zemi a kazila celý dojem čistoty.

Jenže paráda začínala, když k nám přijeli přátelé z Hradce a neměli kde spát. Byt nemá hostinský pokoj, rohožku na balkoně nepočítám. Potřebovali jsme nábytek, který přes den neruší a v noci slouží jako regulérní postel. Objevila jsem sofa bed s designem tak střídmým, že byste si ho mohli splést s minimalistickou lavicí ze skandinávského katalogu. Je potažený látkou barvy surového lnu, žádný vzor, žádná knoflíková tapeta. Uvnitř se skrývá kovový mechanismus, který rám zvedne a přetvoří na lůžko. Na první dobrou to vypadá jako obyčejná pohovka. Až do chvíle, kdy zatáhnete za pásku.

První rozkládání bylo dobrodružství. Výrobce sliboval jednoduchost, realita byla jiná. Musela jsem odsunout a hodit polštáře na židle. Když jsem konečně vytáhla lůžko, objevil se slatted frame z bukových lamel, každá pružná samostatně. Žádná překližka, která se propadá. Podle technických parametrů unese 150 kilo, takže naši hosté si nestěžovali. Lamely jsou navíc potažené gumovými čepičkami, aby při pohybu nevrzaly. Právě tohle jsou detaily, které v japandi style interiors dělají rozdíl mezi levnou napodobeninou a opravdovým kouskem, co vydrží roky. Kdybych dala ten laciný rám z dřevotřísky, za dva roky bych ho vyhodila.

Největší oříšek přišel s otázkou, jak pohovku rychle zase složit. Ráno jsme spěchali do práce, host ještě spal a já potřebovala obývák zpátky. Tehdy jsem ocenila click-clack mechanism, který jedním pohybem sklopí opěradlo do roviny a zase zpátky. Stačí stisknout páčku, sedák se posune dopředu a zádová část klesne dolů. Žádné tahání matrací, žádné sundávání potahů. Celá operace zabere deset vteřin. Kdybych zvolila klasický vytahovací gauč, trvalo by to minutu a půl, a ještě bych si skřípla prst do kovové tyče. Japandi styl totiž není jen o vzhledu, ale o funkčnosti, která ušetří čas i nervy.

Mechanismus je ale jen polovina úspěchu. Druhá polovina je pohodlí. Pamatuju si, jak jsme kdysi spali na pohovce, kde pod sedákem byla jen sololitová deska. Každé ráno jsem měla záda jako ze švédské bedny. Proto jsem při výběru současné pohovky trvala na foam mattress s hustotou 35 kg na metr krychlový. Žádná měkká pěna, která se po roce propadne do dolíku. Tenhle pěnový blok drží tvar a přitom je dost poddajný na spaní. Tloušťka matrace je přesně 16 centimetrů, což na občasné přespání bohatě stačí. Kdybych měla dát silnější, pohovka by ztratila eleganci a vypadala by jako nafouklý polštář.

Co mě na začátku trápilo, byl materiál potahu. Japandi styl sází na len, bavlnu a vlnu, ale co když vám doma běhá pes s drápy? Můj chlupáč miluje skákat na pohovku a dělat si tam pelíšek. Proto jsem nakonec sáhla po velvet upholstery, ale v matné úpravě a v tlumené taupe barvě. Samet není typickým materiálem japonské estetiky, ale výrobci už pochopili, že lidé chtějí odolnost. Tenhle samet je ze směsi polyesteru a viskózy, připomíná spíš hebkou bavlnu než lesklý plyš. Nechytá chlupy tak jako vlna a dá se utřít vlhkým hadrem. V bytě, kde se vaří i spí na 55 metrech, je tohle vlastnost k nezaplacení.

Na závěr jednu praktickou zkušenost. Když jste posedlí čistými liniemi, řešení pro spaní hostů se může zdát jako překážka. Ale právě tady japandi style interiors ukazuje svoji sílu. Nenutí vás mít všechno dokonalé jako z katalogu, ale spíš vás učí, že každý kus nábytku musí mít dvojí smysl. Moje pohovka s click-clack mechanismem je přes den místem pro čtení knihy a kafíčkování, v noci regulérním lůžkem s foam mattress na pevném slatted frame. A ten bed with storage pod hlavní postelí mi uvolnil tolik místa, že jsem si na chodbu konečně pořídila botník, který se hodí k dubové podlaze. Cizí předměty mizí, vzduch zůstává. To je koneckonců to, co na tomhle stylu miluju nejvíc.